Asus U36Sd

Před pár dny se mi do rukou společně s několika dalšími použitelnými předměty dostal tento kousek z roku 2012. Jistě, není to dvacet let staré retro, ale vzhledem k výbavě má ještě dost co nabídnout a jistě by potěšil i náročnějšího uživatele, než jsem já. Notebook a další vybavení daroval pan Radek Česnek z Prahy, takže tímto děkuji za kousek, který už není jen na práci, ale i na nějaké to hraní.

Co v notebooku najdeme:

  • CPU: Dvou jádrový Intel Core i5 2430 @2,4 GHz
  • RAM: 12GB – 1x 4GB + 1x 8GB DDR3 @ 1066 MHz
  • HDD: 120GB SSD Kingston SV300
  • Grafika: Intel HD3000 + GeForce GT520M s 1GB paměti
  • Displej: 13″ lesklý, širokoúhlý s rozlišením 1366 x 768px
  • Síť: 1x gigabit ethernet + 1x WiFi 802.11b/g/n
  • Čtečka: SD/MMC/MS
  • Další rozhraní: D-SUB, HDMI, 2x USB 2.0, 1x USB 3.0
  • Audio: 1x IN, 1x OUT
  • OS: Linux Mint 19 Cinnamon

Od původního majitele se ke mně tento kousek dostal bez disku, zato však se dvěma akumulátory a třemi moduly 4GB DDR3 SO-DIMM. Výdrž na akumulátor bude pravděpodobně největším lákadlem tohoto notebooku. Po nepříliš dlouhém nabíjení (cca 3 hodiny) notebook ukazoval u jednoho akumulátoru zajímavé dvě hodiny, u druhého pak téměř pět hodin. S jistými omezeními, pochopitelně. Avšak ani 4 hodiny na plnou zátěž by neměly být problém. Dodám, že momentálně nevlastním žádný kus, který by měl akumulátor v tak dobrém stavu, aby utáhl i jen tři hodiny provozu. Jediná výjimka by snad mohl být  Pegasus, který si dvě a půl hodiny dává s přehledem, ale výkonově je to dinosaurus. Tímto tedy tento mladší kousek předčí všechny ostatní. Na druhou stranu je až příliš nový, než aby pro mně měl nějakou historickou hodnotu. Ale což, s radostí si jej ponechám, však se ještě bude hodit.

Displej: Je lesklý, má nízké rozlišení a tak vůbec, prostě ošklivost sama. 😀 Ale na druhou stranu díky provedení může perfektně posloužit přítelkyni místo zrcátka a večer na nějaké to koukání na filmy. Dávám přednost většímu formátu, momentálně 32″ LCD TV. Každopádně co je důležité, že tento ošklivý malý širokoúhlý displej zobrazí GUI, aplikace, videa, maily a tak dále, prostě co je potřeba. Na práci s grafikou bych se asi podíval po něčem jiném, ale v nouzi by se snad i na takto malé ploše dalo cosi vytvořit či upravit. Víc mne nezajímá a tímto bych kapitolu displej ukončil.

Klávesnice: Ano, chybí mi zde tolik užitečný numerický blok, ale na druhou stranu jej lze dokoupit v provedení pro USB. Pokud bych měl hodnotit klávesnici jako celek, pak dělá přesně to, co se od ní očekává. Po stisknutí klávesy se vypíše znak na ní zobrazený. Opět bych tuto kapitolu mohl hned uzavřít, ale ještě se podíváme na to, jak se na tom opravdu píše. Předně bych takový kousek nechtěl mít za hlavní pracovní nástroj. Klávesy nevydávají skoro žádný zvuk. Jsem rád, když klávesnice hezky klape, takže tahle u mně nepochodí. Navíc je stisk takový nějaký „měkký“, takže je dost nejistý. Když si tak držím ruce nad klávesnicí při vymýšlení další věty, obvykle si přejíždím a lehce poťukávám po klávesách. Při mém stylu psaní bych tak na této klávesnici napsal i pár nesmyslů, které se původně zamýšleného textu netýkají.

RAM: Na co tolik paměti? Inu říkal jsem si, že když už, tak notebooku trošku dopřeji a alespoň si otestuji, zda v mnou kdysi zakoupené hromádce pamětí není něco použitelného. Onehdá, před cca rokem se mi totiž podařil výhodný nákup cca 100 kusů různých RAM od SIMM 30 po SO-DIMM DDR3 o kapacitě od 256 kB  po 8GB. Osmigigovka zde byla jen jedna a zdála se mi ve stavu „K.O.“. Vše bylo značně zaneseno prachem a polepeno nepříliš uvěřitelnými hodnotami, takže jsem neměl moc důvodů to nějak extra zkoumat. K otestování jsem se dostal až nyní. Nebudu vás napínat, za tu stokorunu vloženou do krabičky RAM to rozhodně stálo a tak má tento notebook druhou nejvyšší kapacitu paměti hned po mém pracovně-herním PC. Celých 12GB slušně rychlé paměti. To je celkem dost na kousek z roku 2012, že?

SSD, SSHD, či HDD – Co myslíte, že je vlodnější? Mít v notebooku disk s úchvatnou rychlostí, kdy jen několik vteřin od stisknutí napájecího tlačítka slyšíte uvítací znělku a vidíte svou pracovní plochu.  Nebo snad zvolit kompromis v podobě pevného disku SSHD s o něco vyšší kapacitou a pomalejším startem? Občas si myslím, že pro případy, jako je tento, kdy není možné notebook osadit dalším diskem, by se mělo na rychlost z vysoka kašlat a spolehnout se na klasický (HDD), či hybridní (SSHD) disk. Protože jsem ale již až příliš přivykl rychlosti SSD, rozhodl jsem se osadit starší, nicméně stále použitelný Kingston SV300, který už má něco málo za sebou. Když říkám „něco málo“, mám na mysli přibližně rok nepřetržitého provozu ve fileserveru (Free NAS), kdy z něj běžel pouze OS a veškerá data byla uložena v HDD RAID poli. Takže jde vlastně o téměř nepoužitý kus.

Zvuk: Kdopak to tu šeptá? Jako snad každý kousek i tento má své mouchy. A tentokrát to není poškozený displej, chybějící tlačítko, nebo utržený kousek plastu. Jakkoliv se z ostatních pohledů může zdát, že jde o slušně našláplý stroj, o zvuku se to rozhodně říct nedá. Dobrá, v absolutně tiché místnosti je na maximální hlasitost slyšet alespoň něco. Jakmile se ale rozjede ventilátor (a že se nespouští jen na chvíli), máte z filmu / hry / hovoru přes nějakého kecálka maximálně prd. Ano, řekl jsem prd. Kvalita vestavěných reprodukotků je na velmi nízké úrovni, o maximální možné hlasitosti se dá říct to samé. Například multimediální přehrávač VLC pro Windows sice umožňuje zesílit hlasitost až na 200%, ale kvalita zvuku se pak ještě zhorší. Nezbude nic jiného, než připojit sluchátka. To je ale dost nepraktické při sledování filmů ve dvou. Za mně jasné mínus. Špuntům zdar. 😀 Abych ale nebyl úplně negativní, musím říct, že na nějaké to „skajpování“ v tiché místnosti je zvuk dostačující.

Hraní her: Ano i ne. Nějaké jednodušší a nepříliš náročné 3D hry se na tomto kousku zahrát dají (pochopitelně se sluchátky, nebo reproduktory), ale nezabaví na dlouho. Hry, jako je Fallout 4 a další náročnější tituly mají tendenci se sekat i při použití takové porce RAM a SSD. Nejnovější tituly jsem ani nezkoušel. Nemělo by to význam.

Ano, notebooku chybí gumové nožičky. Při demontáži se nejspíš původnímu majiteli někam zakutálely a tak si prozatím vystačím bez nich. Později možná využiji pistoli na takový ten plastický sajrajt a plivne se tam trocha lepidla. Alespoň to pomůže uchladit ten brutální dvou jádrový výkon. 😀

Omluvte sníženou kvalitu fotografií.

Author: Powerack

Přidejte komentář