Dnes tu mám něco extra! Notebook Compaq Armada 1530, který daroval pan Petr Sláma z Prahy.

Notebook disponuje pouze disketovou mechanikou a baterií s výdrží cca 5 minut. I to ale stačí na přenos od zásuvky k zásuvce a pokud dojde k odpojení od elektrické sítě, je možné stihnout ještě uložit práci a bezpečně počítač vypnout.

Původní konfigurace:

Disketová mechanika 1.3 GB pevný disk (bohužel vadný) 48MB RAM 133MHz Pentium MMX Podařilo se mi z jiného notebooku (který si nechávám na později, jelikož se mi nijak extra nechce do letování spojů) vytáhnout funkční 20GB pevný disk a doufat, že ho tato stará mašinka příjme. Chvíle napětí. Přijal ho, jako vlastní, i když si chvíli chroupal. Nejsem si přesně jistý, kde je horní hranice, kterou ještě tyto zastaralé BIOSy akceptují, ale myslím, že končí někde u 40GB. Pomocí USB – PATA kabelu jsem tedy naformátoval disk jako 20GB FAT32 oddíl, nakopíroval si na něj instalační soubory Windows 98 a vytvořil si bootovací disketu pro tentýž systém. Disk jsem vložil do notebooku, po znovuotestování, že ho počítač opravdu vezme, jsem ho řádně v rámečku vložil na jeho místo a nastartoval z diskety. Instalace Windows 98 proběhla absolutně bez problémů, notebook (tedy systém) si dokonce neřekl o žádné ovladače navíc a tak mám teď krásně fungující mašinku, která poslouží jako další pokusný králík. Kdysi jsem si napsal pár prográmků, které byly pod DOSem/Windows 9X vcelku užitečné a na Windows 7 je už nespustím.

Jedním z pokusů o upgrade, bohužel neúspěšným, byla výměna paměťového modulu za vyšší kapacitu. Zdá se ale, že EDO RAM modul o kapacitě 32MB nelze momentálně ničím nahradit. Pokud se mi do ruky dostane nějaký podobně starý notebook, který nebude fungovat a bude disponovat alespoň nějakou pamětí, minimálně vyzkouším, jestli není fixovaný pouze na tento typ. Vyzkoušel jsem v něm totiž 5 různých pamětí od 32MB do 128MB a ani jednu nevzal. Někde jsem se dočetl, že maximální velikost operační paměti je limitována 80MB, ale podle mého se tomu nedá věřit.

Také při pokusu o vložení CD mechaniky jsem narazil. Mám sice CD mechaniku, kterou by notebook bez potíží pobral, ale zádrhelem se stal konektor, který výrobce do notebooku vložil. Co vím z vlastní zkušenosti, tak CD / DVD mechaniky, které jsem kdy z notebooků získal, byly buď samostatné, nebo v rámečku s redukcí, která byla přímo pro ten určitý typ notebooku. Nutno dodat, že druhý případ byl častější a novou mechaniku bylo při výměně nutné dát do rámečku k tomu notebooku, ze kterého jsem ji vyndal. Nezbývá tedy, než se pokusit sehnat podobný stroj již s rámečkem, nebo rovnou s CD mechanikou.

Jedno menší zklamání bylo LCD, které dokáže údajně zobrazit maximálně 256 barev ať už v rozlišení 320×200, 640×480, nebo 800×600, na které je stavěný. Pokoušet se zobrazit více, je jako jít hlavou proti zdi. Grafika to prostě nedovolí. Multimediální procesor (Pentium MMX) je tedy v tomto případě k ničemu, protože koukat se na video, či si jen nastavit tapetu ve 256 barvách znamená nevidět téměř nic.

Co tedy bylo nutné udělat pro zprovoznění tohoto kousku minulosti? Nic moc, jen přidat napájecí kabel, vyměnit pevný disk a nainstalovat systém.

Jinak je tento notebook pěkný drobeček. Vzhledem k integrovanému zdroji / nabíječce a poctivému vyztužení má bez kabelu tři kilogramy. Zajímavostí je pak možnost využití šachty pro disketovou mechaniku také pro druhou baterii, přičemž disketová mechanika, vážící pár set gramů, vás tížila mnohem méně, než okolo kilogramu vážící akumulátor. Nedovolím si tipovat původní výdrž na dva akumulátory. Co si ale troufnu odhadnout je váha celého zařízení se dvěma akumulátory – přibližně 3.6 Kilogramu. Ani na svou dobu to tedy nebylo žádné peříčko a kdo se s tím tahal denně do práce, si nejspíš pěkně zaposiloval.